Zákazník musí znát všechno
Docela jsem si zvykl, že kdykoliv přijdu na nádraží a jdu si koupit nějakou jízdenku, musím vědět naprosto všechny údaje, včetně možných slev, na které mám nárok. Také jsem si zvykl, že reklamace musí člověk řešit trochu bojovně, nikoliv jako nějaký ublíženec, kterému se děje bezpráví a on neví, co s tím.
Z mého pohledu byla záležitost s pneumatikou jasná – po dvou jízdách, ve 120 kilometrové rychlosti, při předjíždění kamionu se mi přední pneumatika vypustila. Mohu být rád, že jsem se udržel správný směr.
Dneska ráno, když jsem v pneuservisu nechával pneumatiku vyměnit, abych mohl s čistým svědomím Toyotu prodat, jsem byl nemile překvapen, že ačkoliv poskytují speciální eurogaranci, která se vztahuje i na vandalismus, tak jsem musel novou pneumatiku chtě nechtě zaplatit. Na vině prý byl poničený ventil, který mi mohl poškodit nějaký vandal. Navíc jsem se provinil tím, že jsem s prázdnou pneumatikou ujel ještě nějakých 500 metrů a tím jí poničil. Ono se lehce řekne, že jsem měl okamžitě zastavit, ale problém je v tom, že při předjíždění kamionu na dálnici nejde hned dupnout na brzdu.
Kupodivu mi ale dopoledne ze servisu zavolali, že reklamaci uznají a vrátí mi 99% ceny, ale musím tam znova jet, protože musím podepsat protokol. No nic, ale aspoň se mi vrátí nějaké peníze.
Příspěvek na téma Já, mé druhé já a blog.