milbiho remcálek

Jak si užít cestu Milovice – Děčín? No přeci na mopedu ;-) Nízká konstrukční rychlost dovolí kochat se krajinou mnohem lépe než z auta nebo vlaku, nevadí ani jízda skrz spoustu vesnic ani po silnicích třídy, která už snad nemá ani číslo. Časová náročnost je zcela srovnatelná s vlakem (neexistuje přímé spojení). Navíc mnohem levnější. 105 km jsem dal za necelé tři hodiny i s přestávkami a odhad nákladů je pod sto korunami, vlak stojí dvakrát tolik a dveře-dveře trvá cesta o půl hodiny déle.

České dráhy hrubě podcenily schopnost prostých cestujících pochopit piktogramy „hlava s prstem před ústy“ nebo „přeskrtnutý mobilní telefon“. Mnozí si myslí, že je to výzva hlasitému halekání do telefonu, bavení se se sousedem a zejména usazení se s rodinkou a malým dítětem. Kdyby byl vlak plný, neřeknu, ale v ostatních vagónech je mizivé procento obsazených sedadel.

Expediční výprava ve složení Míša s Marťasem, Miky s Alešem, já s Eliškou a Eda s Martinem (kamarádi M+A) vyrazila na příjemnou procházku po hvozdech říčanských v ranních hodinách sobotního slunečného dne. Někteří účastníci byli ranním vstáváním trochu chcíplí, ale po vlakopřesunu z Milovic přes Lysou a Prahu do Mnichovic ožili, zejména když jejich hodobóžo čisté botičky překvapilo v lese bláto a místy ještě i led (co čekat, když je půlka února, že?).

Víkendový relax na Kraví hoře (resp. v ní) a sobotní procházka zámeckého parku Lednice mi opravdu pomohly vyčistit si hlavu. Když je dobrá společnost, dá se i uhrkaná D1 vydržet :-)

Dovolená (no spíše třídenní výlet) v Krkonoších byla super a nejradši bych si to brzy zopakoval. Když je bezvadná parta lidí, není problém při výstupu na Sněžku zdolat ekvivalent 288 pater. Teda problém to trochu byl, co si budeme nalhávat, ale nevzdali jsme to.

Večerní/noční prohlídka zámku Žleby byla velmi zajímavým počinem, který se ke klasickým prohlídkám kulturního památek příliš neblíží. Šlo spíše o shlédnutí divadelního představení v netradičních kulisách zámku, kdy za změnou prostředí nestojí přestavění nábytku na jevišti a odcházení herců do zákulisí, ale naopak procházení návštěvníků jednotlivými prostory, kde se „něco děje“. Sice bychom mohli reptat nad scénářem odehraného kusu, ale herecké výkony ochotníků rozhodně nezklamaly a večerní doba na zámku měla svou kouzelnou atmosféru.

Zoo koutek v obci Zájezd na kladensku, jsem objevil díky turistickým známkám. Je to příjemné místo, kde si můžete prohlédnout řadu zvířat, a to celkem v klidném prostředí, na rozdíl od velkých zahrad. Vstupné je dobrovolné a ve stánku u velbloudů prodávají i dobré klobásy :-)

Hrad Červený Újezd je asi nejmladší hrad v Česku – postavený v roce 2000. Zvenčí je to stavba jistě zajímavá, i hradní zahrada (spíš zámecká) a skanzen za prohlídku stojí, ale prohlídka interiérů byla utrpení. Malé místnosti plné muzejních exponátů si člověk ani nestíhá prohlédnout a už je hnán průvodkyní do další místnosti. Korunu tomu dal pan majitel, který pořádal přednášku o drahokamech proloženou „zajímavostmi“ ze současné politiky, které mohou ale jako zajímavé připadnout jedině čtenářům Blesku nebo těm, kteří věří všemu, co novináři vyplodí. Návštěvu hradu rozhodně nedoporučuji.

Je sice pěkné si předem naplánovat s pomocí mapy cyklovýlet, ale chybou je nepodívat se na měřítko… Ne, že bych ujel nějaký rekordní počet kilometrů, ale spíš časově jsem to přepískl…

Jak to dopadne, když se čtyři lidé domluví na první pozimní vycházku? Po 24 km chůze jsme nebyli schopni skoro dojít domů (zejména vstávání po jízdě vlakem bylo ukrutné). Ale přátelé, stálo to za to!

Sice jsem si víkendové počasí na první turistický výlet roku 2013 představoval jinak, než 20–25 cm sněhu, místy krásně uklouzaného, ale i tak cesta do drážďanské manufaktury Volkswagenu dopadla na jedničku. Kdo se zajímá o auta nebo moderní architekturu, ten jistě nebude litovat návštěvy asi jediné skleněné továrny, která může sloužit i jako koncertní hala a kde mají navíc místo betonových podlah luxusní dřevěné parkety. Prohlídky v češtině jsou každou sobotu od dvou, bohužel ale o víkendu montážní linky modelu Phaeton nejedou. Náplastí ale může být možnost si do Phaetonu, CCčka a Touaregu aspoň sednout.

Trochu jsem si dneska zaturistil. Staromák v Mladé Boleslavi prokoukl k dobrému a i ty železné plastiky se mi nakonec líbí.
Muzeum Škodovky v novém je hrozná slabota, zejména auta v několika patrech, na než se koukáte z přízemí.
Restauraci Zlatá Kovadlina mohu doporučit, jídlo bylo dobré, jen ta obsluha pokulhávala…
Muzeum cukru v Dobrovicích jsme navštívili dnes jako jediní za celý den, což je škoda, protože milá paní průvodkyně (z Čelákovic) by si jistě víc návštěvníků přála.

Už bych si mohl konečně zapamatovat, že sobota po 13. únoru je v Drážďanech ve znamení pochodů, protestů a blokád. Sice jsme letos v žádné koloně neskončili, ale prodírat se mezi davy přihlížejících lidí se mi moc nelíbilo.

Zdravím cyklistu z dálnice D8, na kterého jsem zavolal policii, aby jej poučili, že ani dálkový cyklista nemá na dálnici co pohledávat…

Klubu českých turistů mizí na směrových cedulích kilometry. Okružní trasa z bodu A přes B do C a zpět přes D do A je o tři kilometry kratší, než když vycházíte na stejnou trasu z bodu C.