…a budu si remcat :-)
Konečně mi přestává hučet v uších. Nechápu, proč je cílem každé diskotéky ohlušit všechny, zejména když to bedny očividně nezvládají a ten, co si říká DJ mnohdy smíchá naprosto nesourodé songy…
Helena Vondráčková si o sobě myslí, že je kulturní dědictví a hodina a půl denně jejích písniček ve vysílání Českého rozhlasu jí nestačí. Spíš jí ale vadí nízké příjmy z oposlouchaných písniček, které jí platí OSA právě na základě hranosti a zapomíná, že umělec by měl především tvořit něco nového a zpěvák žít z koncertování.
Škoda, že Český rozhlas D-dur, který jsem si v poslední době oblíbil, vysílá jen digitálně nebo po internetu. Hodilo by se mi klasické vysílání pro poslech v autě (místo stanic typu Impuls či Evropa 2 s neustále se opakujícími songy a otravnými reklamami)…
S českou hudební scénou to jde opravdu z kopce, když cenu TýTý vyhrál Michal David. A Rišo Müller, který cenu předával, očividně nebyl ve své kůži, a to tak, že hodně…
Co se stane, když vezmete desítku japonských maníků, kteří jsou schopni dvě hodiny mlátit do bubnů a umístíte je do Kongresového centra? Pokud jsou ti maníci skupina Yamato, potom vznikne velmi intenzivní kulturní zážitek spojený se skvělou show, k níž nejsou příliš potřeba speciální efekty.
Děkuji tvůrcům a účinkujícím v lyrikátu Kydykam za příjemný večer v prostorách Státní opery Praha.
I přes délku tří hodin včetně přestávky uteklo představení jako voda a místy jsem se i přes vážněji míněné poselství s chutí zasmál. Bohužel pan Horáček, který seděl shodou okolností přede mnou (asi na inspekci), do díla nezařadil některé mnou oblíbené kusy z jeho dílny, stejně tak nikdo z hostů, kteří jsou v programu uvedeni, se dnešního představení nezúčastnil.
Hudební žebříček OSY je opravdu vševypovídající. Nemám nic proti Richardu Krajčovi, ale nastavená kritéria o hranosti v rádiích, která několikrát denně opakují písničky do zblbnutí nutně neznamená, že se to lidu líbí.
Jsem překvapen, že Dire Straits stojí za takovou skvělou písničkou jako je Brothers in Arms
Obnovené představení Johanky z Arku příjemně překvapilo. Výkony herectva výborné, choreografie baletních čísel propracovaná, kulisy a videoprojekce skoro bez chyb a hlasový fond zejména Jiřího Zonygy impozantní. Asi nejlepší muzikál, který jsem zatím viděl.
Aranžmá předělávky We Are the World na pomoc Haiti mě překvapilo i zklamalo. Zvuk i výběr některých zpěváků je výborný, ale jejich seřazení do celku a zejména závěrečná „hip-hop“ (nebo rap či co) pasáž se tam nehodí.
Uplifting trance sety od DJ PM (Marco, Itálie) mě mile překvapily. Škoda, že jich zatím nemá víc…
Debutové CD Susan Boyle „I Dreamed a Dream“ se jí povedlo přesně dle očekávání. Hlas prostě skvělý a jak vypadá, může být každému jedno.
Základ melodie Kalinky bych zvládl, ale ještě jsem nepřidal do hry levou ruku. To mozek zatím nezvládá :-)
Včera jsem se začal učit s pomocí youtube.com hrát na klávesy. Jedno vím jistě – virtuos ze mě nikdy nebude.