Nové povolání - instruktor autoškoly
Zatím mě počítače stále baví, ale přesto si občas rád vyzkouším i jiná povolání. Upřímně řečeno – počítače mě asi na doživotí bavit nebudou a po čase budu chtít dělat nějakou klidnější práci.
Minulý čtvrtek a včera jsem si sedl zpět do své bývalé Toyoty, nikoliv jako řidič, ale jako spolujezdec. Hlavním úkolem, který jsem dostal, je naučit Ondřeje, který si Toyotu zakoupil, mé zlozvyky a návyky, jak jezdit hlavně po Praze.
První jízda byla oproti druhé o poznání klidnější a hlavně hladší. Zato včerejší jízda byla doslova divoká.
Už vyjíždění z parkoviště bylo trochu proti dopravním předpisům, neboť pravidlo neomezit bylo porušeno hned na začátku a málem došlo i na porušení pravidla neohrozit. Prosto došlo k blízkému setkání zrcátek Toyoty a Favorita, naštěstí jsou zrcátka Toyoty ohýbací, takže sypání skla nebo praskání umělé hmoty byla obě vozidla ušetřena.
Výlet přes Malešice na Černý most zvládl student druhé lekce celkem v pohodě, cestu zpět neméně tak. Na křižovatkách je zatím bohužel trochu nesoustředěný, po chvilce bezchybné jízdy se uvolní tak, že udělá za dalším patníkem nějakou botu, ale celková statistika během jízdy je vcelku pozitivní. Pouze dvě omezení ostatních účastníků, jedno bránění v předjíždění a dvě blokování plynulého provozu.
Zato parkování bylo opět drsnější. Nejprve jsme přejeli místo k zaparkování, ale následným couváním bylo místo opět dosaženo. Přesto se při zajíždění do řady vozidel povedlo Ondřejovi zařadit místo zpátečky jedničku, což ve spojení se silnicí „z kopce“ nemohlo dopadnout jinak, než blízkým setkáním plastových dílů dvou vozidel.
Ani jedno vozidlo nebylo poškozeno, zbylá část parkování proběhla v pořádku, takže třetí lekce může zítra začít :-) .
Příspěvek na téma Kamarádi, slečny a kolegové.