Na kole z Turnova do Nymburka
Krásné podzimní počasí (jasno, ale teplota jen asi 10–15 stupňů) mě nalákalo na možná poslední letošní delší projížďku. Za cíl jsem si vybral Český ráj spojený s návštěvou vesnice Sedmihorky, kde jsem již jako malý (v primě nebo sekundě) byl na školním výletě. Začátek výletu nebyl vůbec pěkný.
V 6:30 spustil budík na mobilu svůj ječák a já v polospánku prošel ranním rituálem, abych v 6:55 už seděl na kole před barákem a vyrazil na Hlavní nádraží. Dopravní situace mi naštěstí přála, dorazil jsem na nádraží včas a i přes nákup jízdenek jsem byl na nástupišti v okamžiku, kdy zde zrovna zastavoval rychlík, který mě odvezl do Turnova. Přestože má být ve vlaku řazen speciální cyklovůz, mohli jsme si (já a další cyklisté) o něm nechat jedině zdát. Naštěstí bylo míst dost, takže kolo i já jsme naloženi a pomalou jízdou (cesta trvá dvě hodiny) byli odvezeni do Turnova. Dvě věci mě ale na cestě potěšily – jel jsem poprvé po Novém spojení tunely pod Vítkovem a také jsem na čtyřsedačce seděl sám.
Přestože je Turnov malé město, dokázal jsem se mírně ztratit. Namísto cesty na východ jsem bez problémů zamířil na sever, což jsem zjistil asi po půl hodině, když jsem kontroloval, kde se na mapě nachází vesnice Jenišovice, do které jsem v danou chvíli vjel. Nezbylo mi, než se vrátit (naštěstí kratší trasou) zpět do Turnova a zkusit štěstí znova. Trochu jsem zabloudil ještě u autobusového nádraží, ale následný průjezd přes náměstí dal zelenou mému výletu.
Zacílení na obec Sedmihorky se mi povedlo díky silničnímu značení, od místních lázní jsem se vydal již po značených cyklotrasách. Hned na začátku jsem si uvědomil, že trekingové kolo se nepříliš hodí na jízdu lesem, ale úsek trasy 4010 mezi Sedmihorkami a Doubravicemi nebylo příliš dlouhé ani bahnité.
Po prudším na trase 4015 stoupání na Hrubou skálu, kde jsem zjistil, že i za vstup na nádvoří se platí 25 Kč jsem raději pokračoval dál po 4078 a 4012 až do vesnice Kacanovy, kde jsem se konečně napojit na cyklotrasu 14, což by měla být dálková trasa pro delší přejezdy mezi městy nebo státy (čtrnáctka vede z Polska a zatím končí před Nymburkem).
Cyklotrasa 14 vede většinou po místních komunikacích, přesto jako dálková trasa mi nepřišla. Kromě nutných kopců nahoru i dolů vede na mnoha místech naprosto zbytečně klikatě, přes zbytečné kopce, které by se daly objet po jiných místních komunikacích. Autoři měli jistě zájem na tom, aby cyklista viděl toho co nejvíce, proto jsem si před i za Jičínem vyrazil do kopce, abych ho po pár metrech zase sjel. Po druhém sjezdu mě cyklotrasa zavedla do polí na krásnou panelovou cestu, která v polovině pole byla nahrazena asfaltovou (ne, že bych si stěžoval, ale proč ten asfalt nedotáhli do konce?) a opět jsem si to razil do kopce.
Cestou jsem si v Libáni vyfotil kostel za dopadajících ořechů na mou hlavu, před Dětenice, které se pyšní svou historií mě trasa 14 provedla lesem do Rožďalovic, což je zatím konečná této cyklotrasy. Podle místního dopravního značení jsem se ve stopách budoucí trasy 14 dostal až do Nymburka, celý a zdravý.
Je pravda, že značení cyklotras je ještě v plenkách, ti, co umisťují značky, to možná myslí dobře, ale když je cyklista rozjet z kopce, je problém odbočit prudce doprava atd. Také nechápu, proč páteřní cyklotrasa vede nejrůznějšími oklikami, cestami do kopce a z kopce, místo toho, aby vedla rozumnou trasou z místa A do místa B a cyklisté se jen na některých zajímavých místech mohli odhodlat odbočit a kopec k hradu si vyšlápnout. Ale co bych chtěl, hlavně, že jsem se projel, ne? :-D
Příspěvek na téma Cestovatelské zážitky.