Zohan: Krycí jméno pitomost
Autoři filmových trháků, které nám alespoň zde v Česku distributoři servírují, si neustále stěžují na nízkou návštěvnost kin, stahování z internetu a následné nízké prodeje DVD. Jenže když se člověk podívá na takovou slátaninu, jako je Zohan: Krycí jméno kadeřník, nejde se tomu divit.
Komedie s Adamem Sandlerem jsem měl vždycky rád. Mr. Deeds, Kurs sebeovládání, Klik, 50× a stále poprvé, Španglicky snadno a rychle jsou filmy, které nikoho neurazí, mají za cíl pobavit, možná se i nad sebou lehce zamyslet, ale umí to a funguje to u nich.
Co si ale myslet o Zohanovi? Ano, chápu, že se to puberťákům a nadržencům může líbit, ale komedie je to značně nechutná a možná bych tomu neříkal ani komedie. Na několika místech jsem se zasmál, to je pravda, ale zbylých 115 ze 116 minut jsem se nudil a nudil.
Celý film mi připadá jako velmi nepovedená směsice Matrixu a komedií s Budem Spencerem alias mužem ze železa, které nic nebolí a je prostě z ocele. Přesně takový je totiž i Adam Sandler, ke kterému to, jako bývalému prosťáčkovi a dobrosrdečné povaze z předchozích filmů sedne asi stejně, jako by měl Vlasta Burian hrát akčního hrdinu (omlouvám se panu Burianovi, že jeho jméno takto povrchně přirovnávám).
Ano, jsou ve filmu momenty, které vás mohou rozesmát, když si uvědomíte, že je to americký film a mnozí Izraelci a Palestinci možná vidí v Americe vzor svobody, ale nedivím se, že proti filmu místní protestovali. Opravdu se tomu nedivím, když na Blízkém východě Amíci dělají to, co dělají.
Zajímavý je i tzv. product placement, za který si asi Sony Ericsson dost zaplatilo, stejně tak možná Apple za iMac a Mariah Carey, která si mohla veřejně zazpívat státní hymnu.
Takových filmů víc a do kina přestanu chodit úplně.
Příspěvek na téma Filmy, seriály a divadlo.