Hlubocká mlha
Po asi deseti letech (nevím přesně, ale možná i víc) jsem se konečně vydal na jih Čech, kterýžto kraj jsem prozatím na svých výletech opomíjel.
Nápad to byl sice dobrý, provedení už méně. Naplánovat vstávání v sobotu na 6:25, doufat, že v tento nekřesťanský čas proběhnu koupelnové kolečko hbitě a po dvaceti minutách už poběžím po schodech na metro bylo velmi naivní. Namísto sbíhání schodů jsem protáhl běh až k metru na Vltavskou, takže nakonec jsem opravdu v 7:11 začal s rychlíkem do Budějovic ujíždět na jih.
Cesta probíhala skvěle i přes výluku do Benešova a několik bonusových zastávek. Bohužel ve vagónu typu B jsem v kupé vyhrál ve Vršovicích tři důchodce – malou seschlou, velkou nafouknutou a manžela jedné z nich (asi té širší) se psem. Po chvíli to v kupé smrdělo jako v pavilonu opic pražské ZOO, za což mohl pes – asi ho už pěkně dlouho nekoupali nebo trpí větry, které by i Usáma mohl používat jako zbraň hromadného ničení. Naštěstí vystoupili v Benešově, takže po delším odvětrání se druhá hodina jízdy do Veselí nad Lužnicí dala přežít.
Cestou jsem se víceméně učil angličtinu, protože pohled z okna byl žalostný a maximálně jsem byl místy rád, že jsem viděl dál, než deset metrů od trati.
Na přestupu ve Veselí jsem měl sice asi dvacet minut čas, což mi bohužel bylo k ničemu, neboť přes mlhu jsem nebyl schopný identifikovat, kudy se jde k centru, takže jsem se jen kochal mumrajem na nádraží (tři vlaky na jedné koleji, pár posunů, prostě to tam žilo).
Zbylá část cesty do Hluboké nad Vltavou-Zámostí proběhla velmi rychle, že jsem málem i zapomenul vystoupit, takže jsem se oblékal až na nástupišti. Mlha byla i zde, takže jsem se podle Google mapy navedl do centra města, kde jsem už narazil na šipky k zámku. Cestou jsem si zběžně prohlížel městečko, mlha nebyla až tak silná, takže bylo vidět většinou na konec ulice.
Cesta na zámek vede do kopce (nevím, proč jsem si myslel, že je zámek u vody) a přestože jsem byl na místě v jedenáct, nejbližší česká volná prohlídka byla až ve 12:05. No co, když jsem už tady, tak tu vydržím, vstupenku se studentskou slevou jsem si zakoupil a šel čekat do parku. Díky mlze mi byla docela zima, takže jsem se snažil zabavit focením podzimní přírody, Hluboké v mlze apod. Bohužel bílý zámek není v mlze příliš vidět, takže fotky nevypadají nic moc.
Na prohlídku jsem měl štěstí – žádní otravní turisté, co by měli nějaké pochybné otázky, mladá a krásná průvodkyně, co víc si přát, že? Akorát nechápu, proč do české výpravy se cpou i Rusové, když ruská přednáška šla po nás (ale stojí asi o 90 Kč víc).
Ještě poznámka k cenám pro zahraniční turisty – že je prohlídka kvůli jazyku dražší, to bych chápal. Ale proč použití toalety stojí buď 5 Kč nebo 50 eurocentů mi rozum nebere. Chtěl se se hajzlslečny zeptat, jestli mi v kurzu 10 Kč za euro nějaká eura neprodá :-D.
Zámek je to pěkný, to musím uznat, prohlídka je dlouhá tak akorát, informace, které jsme dostali, byly zajímavé a prostory jsou vyzdobené tak, že bych i já si dokázal přestavit, že bych tam bydlel ;-).
Po skončení prohlídky byla mlha ta tam, takže nastal pravý čas focení – nejen zámek, ale i město, rybník.
Ozval se ale hlad, čili jsem se uchýlil do místní restaurace na náměstí na pizzu (docela dobrá), odkud jsem se vydal po žluté k ZOO Ohrada, kam jsem ale nakonec nešel – věděl jsem, že jede jeden z vlaků do Veselí a do Prahy a navíc po ranním vstávání se dostavila dost silná únava. Ještě jsem měl v plánu vystoupit ve Veselí a podívat se tam, ale to jsem nakonec zamítl a počkal si jen na přestupní rychlík do Prahy.
Cesta zpět už tak rychle neutíkala (za celý den jsem strávil ve vlaku nebo čekáním na něj 6,5 hodiny), ale sranda byla – nějaký postarší pán, co si přisedl do kupé, se nejprve díval, do jaké knížky si něco píšu (a možná poznal, že je to učebnice angličtiny), ale potom na mě koukal, jako bych spadl z měsíce, když jsem vytáhl Touch Pro a začal si psát s kolegou Stoupou na ICQ (a ozývaly se zvyky typické pro příchozí ICQ zprávu). Zvuky jsem po chvilce sice vypl, ale on na mě koukal pořád a pořád, i když míň nápadně.
Na hlaváku jsem ještě podpořil místní knihkupectví a poté jsem se dokopal pěkně domů a docela odpadl.
Příspěvek na téma Cestovatelské zážitky.