milbiho remcálek

Filmová noc 2008

Včera dopoledne kolegové v práci začali řešit, jestli se nezúčastní Filmové noci v Palace Cinemas. O co šlo? Kino otevřené do šesti do rána, jedna vstupenka platí do všech sálů všech multikin PC, takže za 200 korun můžete vidět až 6 filmů z aktuální nabídky multikin. Nápad dobrý, provedení už slabší.

Nakonec jsme se s kolegyní dohodli, že se vydáme také, kolegyně zakoupila vstupenky a vyrazili jsme tak, abychom stihli první požadovaný film – Kozí příběh. Cesta tramvají trvala předpokládanou dobu a kromě toho nás jistily reklamy. Jenže chyba lávky – zájem o Filmovou noc byl na Andělu tak vysoký, že zkolaboval systém obsluhy a jen na vstup se se vstupenkou čekalo asi 25 minut. Pochopitelně Kozí příběh už běžel a do sálu nás nepustili. Ani rychlá záměna pořadí filmů nepomohla, protože film Woodyho Allena byl už plný a na schodech se z bezpečnostních důvodů sedět nesmí. Tak jsme asi 50 minut čekali v jiném sále, než začne další Kozí příběh. Holt když kino prodá víc vstupenek než míst, tak se není čemu divit. Čili hodina z dvanácti vtahu, ale co se dá dělat. Místo na Kozím příběhu nám nevezmou.

Po filmu jsme se instinktivně přesunuli před další sál, kde ještě běžela Juno, ale za nějakých 50 minut půjde od začátku. A stát u zavřených dveří se tentokrát opět vyplatilo – takový nával jsem nezažil ani v moskevském metru, puberťáci lační filmů jsou strašní. Na film jsme se dostali a nelitovali jsme.

Po Juno musela kolegyně odejít, neboť její přítel pro ní už přijel, takže další plán jsem si volil sám. Díky po půlnočním času bylo mnohem volněji, na Nestydu i Zakázané království jsem se dostal v pohodě, na Mamma Mia! jsem našel jedno volné místo vedle nějaké slečny. Bohužel jsem celou projekci seděl vedle jejího borce, protože se nepochopitelně prohodili.

Sice jsem o filmech informoval už v Remcálkovi, ale shrnu to i zde:

Kozí příběh – ano, byl jsem zvědavý, jak první český 3D animovaný film vypadá, ale to právě u označení „první český 3D“ zůstane. Film, myslím, nemá čím zaujmout dospělé (na to je moc naivní) a pro děti je sprostý. Animace se nesnaží kopírovat své americké protějšky a zůstávají u českých „tvarů“ – loutek a každá postava už svým obličejem charakterizuje, zda je hodná, zlá, nenažraná nebo chudá. Bohužel animace sama o sobě nezachrání sice dobrý nápad na děj, ale hodně nedotažený, Množství hluchých míst, kde by mohl být vtip více vygradovaný se divák jen ušklíbne a při některých scénách si člověk říká, jak je 80 minut u některých filmů hodně. Škoda, zrovna tomuto projektu, jako milovník animáčů, jsem věřil. Škoda, že nepřizvali ke scénáři například Zdeňka Svěráka, jehož vypravěčské schopnosti by jistě pověsti staré Prahy pojaly lépe.

Juno, to je jiná kategorie kvalitní podívané. Nečekejte nic intelektuálního (ačkoliv samotný fakt, že šestnáctiletá holka z nudy otěhotní je k zamyšlení). Děj filmu se odehrává během 9 měsiců (jak jinak, že?) a už samotný začátek vám napoví, že se budete smát po celý děj filmu. A není to jen posmívání se tomu, jak roztomile hloupá Juno je. I hudba k filmu byla znamenitě vybrána, Ellen Page, přestože jí při natáčení filmu bylo 20 let věříte, že jí je 16, scénář je krásně jednoduchý, ale autoři si dali prostě záležet.

Nestyda - nevím, zda to má cenu komentovat – trapnost, trapnost, trapnost. Uznávám, že pokročilá hodina (chvíli po půlnoci) neumožnila plně si vychutnat děj, ale dvojice Hřebejk a Viewegh jsou u mě vyčpělí jako týden otevřené víno. A ani Jirka Macháček to se svým přitroublým úsměvem nevytrhne, zvláště, když sbalí Emílii Vašáryovou.

Mamma Mia! je slušný muzikál natočený s hudbou ABBY. Hudbu ABBY mám rád, takže jsem neměl problém se na film koukat až do konce, ačkoliv děj samotný by se dal zkrátit, nebýt písniček asi na jednu třetinu. Přesto film stojí za to jednou vidět, příště si ale raději pustím album Best of ABBA, budu to mít rychleji za sebou :-). A ten, kdo to překládal, se pěkně vyřádil. Titulky u písniček mnohdy vyprávěly úplně jiný příběh, než který byl zpíván.

A Zakázané království? Raději se nebudu vyjadřovat – čekal jsem mnohem, mnohem víc než jen jeden slušnější vtípek po hodině sledování. Pokročilá hodina (skoro 5 ráno) mi ale naznačila, že bude lepší se projít noční Prahou o samotě a v zimě (spát se mi nechtělo), než se nudit v sedačce kina. A věřte, že jsem se cestou bavil mnohem lépe, ač jsem trochu mrzl.

Podtrženo a sečteno – akce dobrá, provedení slabší, výběr filmů bohužel koresponduje s aktuální nabídkou, která v sobě má vždy dobré a špatné filmy. Příště, pokud nepůjdeme ve větší partě, si to ale rozmyslím, sice je pěkné ušetřit za návštěvu kina, ale tlačit se mezi puberťáky, to nemusím. A z některých zmalovaných ani né patnáctek mi bylo hodně špatně.