milbiho remcálek

Elektronické jízdenky po česku

Protože žijeme v moderní době, mnoho přepravních společností přechází, nebo už přešlo na elektronické jízdenky. Osobně mám zkušenosti se systémy, které provozují dopravní podniky v Děčíně a Praze a nově i s Českými drahami. 

Fungující Děčín

Poprvé jsem se s elektronickou jízdenkou setkal někdy v roce 2000, kdy Dopravní podnik města Děčína zavedl namísto papírových kupónů předplatních jízdenek čipové karty, které kromě zmíněných kupónů umožňovaly „nabít“ kartu penězi k nakupování levnějších jednotlivých jízdenek. Tento systém funguje v Děčíně celkem bez problémů až dosud, jedinou nevýhodou je jen to, že bez čipové karty je nutné mít drobné a kupovat jízdenky u řidiče. Automaty na jízdenky ve městě prostě nehledejte.

Praha pozdě a ne zcela dokonale

Letos se k elektronickým jízdenkám přidala i Praha. Vlastně už loni, kdy zavedl Dopravní podnik hlavního města Prahy SMS jízdenky, které sice mají jisté výhody, ale pochybuji, že zrovna pro DPP. V tramvajích se s prstem na tlačítku Odeslat mobilního telefonu dá zcela bez problémů cestovat, stačí být na pozoru. Nevím, jak dlouho trvá případnému revizorovi, než platnost jízdenky zkontroluje, ale pochybuji, že je to stejně rychlé, jako kontrola jízdenky papírové. Ono se stačí podívat délku kontroly kuponu na opencard.

Jízdenku nahranou na kartě opencard mi již kontrolovali revizoři dvakrát. Pokud cestující nezdržuje, tak papírovou jízdenku i kupón dokáže revizor zkontrolovat za cca. pět sekund, ti pomalejší možná za deset. U opencard trvá kontrola jednoho cestujícího přibližně půl minuty, tedy pokud má revizor přístroj v ruce a zapnutý. Časem to možná revizoři zrychlí, až to budou mít „v ruce“, ale zatím je to bída. Také je limitující rychlost zařízení, které data z karty načítá.

E-jízdenka v podání ČD

A České dráhy? Ty dávají elektronickým jízdenkám nový rozměr.

Asi si už každý zvykl na to, jak složitý tarifní a slevový systém Dráhy mají. Podobné, ale o něco lepší, je to s elektronickými jízdenkami. Vlastně platí tří základní typy – vnitrostátní, mezinárodní a eLiška.

První typ je nyní už opravdu elektronický, průvodčímu stačí ukázat mobil nebo notebook s otevřeným PDF souborem, a je to. Mezinárodní jízdenky je nutné vytisknout a při zájmu i o návrat do Česka je nutné jízdenky tam i zpět předkládat společně, a tedy zakoupit najednou. eLišku – elektronickou meziregionální jízdenku je nutné si stejně nakonec vyzvednout na pokladně nebo v automatu na nádraží.

Možná se to nezdá, ale ve výsledku je eLiška jízdenka nejefektivnější z hlediska kontroly i obtěžování cestujícího – vyzvednete si ji, předložíte průvodčímu ke cvaknutí společně s InKartou a hotovo. Průvodčí kromě platnosti InKarty nemusí dělat nic víc než s obyčejnou jízdenkou.

Klasická elektronická jízdenka z místa A do místa B má zatím mnoho nevýhod. Je sice pravda, že nemusíte chodit na nádraží v předstihu a stát ve frontě, dohadovat se s pokladní, že Jičín není Děčín nebo o tom, že do Ostravy opravdu nejedete přes Brno. Ale s elektronickou jízdenkou musíte vědět, jak se cestující jmenuje (kdo to kupuje jen pro sebe jméno asi ví), kterým vlakem přesně pojedete (když bude mít vlak zpoždění a mohli byste jet jiným, máte smůlu), a hlavně mezi místy, kde není přímé spojení rychlíkem, máte stejně smůlu tak jako tak. Jedinou útěchou budiž skutečnost, že za tato omezení nabízí ČD slevu 3 resp 6% za nákup jízdních dokladů v eShopu.

A samotná kontrola elektronických jízdenek? ČD opět zabodovaly a elektronickou jízdenku musí průvodčí doslova opsat do přenosného zařízení. Kdo by čekal, že stačí jen číslo jízdenky a kontrolní kód, který každý eTicket obsahuje, se plete. Pro validaci průvodčí opisuje i cenu, číslo průkazu a odkud a kam platí. Přitom uhodnout číslo vlaku, datum (tyto údaje ví přístroj sám, případně by mu mohl průvodčí pomoci), číslo jízdenky a kontrolní kód by v případě vymýšlení si údajů asi dalo velkou práci. Nevím, jakým způsobem samotné ověřování probíhá (zda on-line proti systému nebo offline), ale tento způsob zdá se mi být nevhodný.

Elektronické jízdenky jsou zatím, jak to vypadá, opravdu zatím jen pokusy něco dodat cestujícím, aby si mysleli, že se něco děje. V Děčíně je to systém již ověřený praxí, v Praze jde o pokus podporovaný hlavně díky upadajícímu projektu opencard a ČD pouze přenesly práci z pokladních na průvodčí, kteří se možná po zkontrolování jízdenek dalších 100 km cesty do další stanice nudili. Upřímně mám ale mnohdy pocit, že jsem byl více v klidu, když jsem měl jízdenku vytisknutou přímo pokladnou, průvodčí už nic nikde nehledal a byl klid.