Obsluha v restauracích
Češi podle historických zpráv a pohádek hostili příchozí chlebem a solí. V pražských (a nejen pražských) restauracích vás ale poslední dobou přivítá rozmrzelá obsluha s poněkud neprofesionálním chováním. Možná je to jiné, když do stejné restaurace přijdete na večeři, ale při objednávce jídla z poledního menu a placení stravenkami jste považováni za někoho, kdo si řádnou obsluhu ani nezaslouží. Bohužel to platí především o restauracích „českých“. Nejde o nějaké komplexní hodnocení daných restaurací, jen takové postesknutí nad kvalitou některých. Také mi nejde o to, abych někomu tímto článkem ublížil nebo pomohl. Restauraci prostě dělá obsluha, kuchař může být sebelepší, ale nevylepší špatný dojem z obsluhy.
Restaurace čínská
Mojí, velice oblíbenou čínskou restaurací, je Andělský újezd na Arbesově náměstí. Kdykoliv do této restaurace přijdu, servírky pozdraví, jako pravidelného hosta si mě pamatují a nabízejí mi jídlo, které si dávám se železnou pravidelností. Ani ve večerních hodinách nebo o víkendu není problém dostat porci za cenu poledního menu, na placení není nutné dlouho čekat a couverte (pálivá omáčka a sojovka) je na stole zdarma. Při odchodu, přestože platím jen stravenkami, se dočkám skoro až sborového „nazhledanooo“. Pochopitelně se jídlo z podobných restaurací nedá jíst denně, ale, když je čas a lenost k vaření, rád do této restaurace zajdu i o víkendu.
Restaurace italská
Ne nadarmo se rodinný restaurant Pagana dostal do žebříčku top restaurací v Praze. Předně nabízí i v poledním menu chutné jídlo za rozumnou cenu, kvalita obsluhy je na velmi vysoké úrovni a italský číšník si rád pohrává s hosty a čekání na mňamku dokáže zkrátit případným vtípkem. Oběd většinou znamená pohodové odpočinutí od pracovního nasazení a dokážu si představit návštěvu této restaurace při nějaké slavnostní příležitosti. O kvalitách restaurace svědčí také to, že je třeba si stůl na oběd většinou rezervovat. Při návštěvě této restaurace je nutné zapomenout na to, že člověk někam spěchá. Jídlo je zde rituál, který potřebuje čas.
Restaurace česká
Přímo u stanice tramvají Národní třída se nachází vchod do restaurace U seminaristy. Jde o lepší českou restauraci, tedy žádnou putiku. Obsluha se chová většinou profesionálně, bohužel zde člověk narazí na rozdíly ve kvalitě obsluhy, ale jde o nadprůměr s ohledem na jiné restaurace. Až na drobné prohřešky jsem nikdy nezaznamenal problém a rád se do této restaurace vracím.
Ignorantská obsluha
Restaurant Zlaté časy mě kdysi lákal skoro pravidelně na polední menu, ač jsme sem chodili jen sporadicky. Většinou se dá něco vybrat, je nedaleko (u tramvajové stanice Lazarská) a cena odpovídá kvalitě pokrmu. Poslední dobou je zde ale problém s obsluhou. Sice chápu, že z pohledu číšníků jsou hosté platící stravenkami a vybírající si jen z denního menu nezajímaví, neboť neplatí tak velká dýška, ale to by, aspoň si myslím, nemělo mít na kvalitu obsluhy vliv. Opak je zde bohužel pravdou. Některé osoby z personálu se chovají opravdu ignorantsky (nebo arogantně), standardem je automatické započítávání dýška do ceny (resp. automatické zaokrouhlení ceny na vyšší desetikorunu) a pokud host upozorní na rozdíl mezi cenou a vrácenými penězi (šlo tehdy o 40 Kč), tak se dočká jen suchého „Když to říkáte?“ a na omluvu je potřeba hned na začátku zapomenout. Klasikou je zde také neúměrně dlouhé čekání na zaplacení, případně to, že po polévce následuje druhé jídlo za neúměrně dlouhou nebo naopak krátkou dobu. Nečekám, že budu v plné restauraci obsloužen okamžitě, ale létající číšníci okolo, kteří si vás ani nevšimnou, to se v lepších restauracích přece nenosí.
Pizzeria
Když jsem u čínské restaurace zmínil, že couverte je na stole připraven a je v ceně obědu, v některých restauracích je to naopak. Al Capone restaurace automaticky účtuje kuvért, což zde znamená dvě houstičky a bylinkové máslo, i když na stole třeba nebylo ono máslo, případně se stává, že houstičky i máslo jsou na stole již před příchodem hosta. Kromě toho, že lze pochybovat o čerstvosti, nevzbuzují takového pokrmy důvěru, co se hygieny týká. Očekával bych, že podobný předkrm bude donesen až přímo hostům, aby byl čerstvý a houstičky teplé.
Proti pizzeriím Kmotra nebo Palatino nemohu říct žádného křivého slova, zejména Pizzerii Palatino poblíž metra Pražského povstání jsem navštěvoval docela pravidelně. Kvalita obsluhy je sice lepší střed, ale v pohodě.
Restaurant Nová Paluba na Smíchově býval mnohem lepší, dokud číšník Tonda byl na place, dokázal se taktně vmísit do hovoru, doporučit jídlo a i pivo chutnalo lépe. Přesto stále do tohoto podniku chodíme na tzv. Vývojové hospůdky.
A co v Děčíně?
V Děčíně mám oblíbené restaurace dvě – Zónu, kde je vždy milá obsluha, občas sice nešikovná (což souvisí s tím, že jde o studentky na brigádě), přesto žádné problémy jsem nikdy nezaznamenal.
Restaurace na Skřivance je nově nekuřácká, nabídka jídel je bohužel velmi chudá, ale dá se vybrat. Obsluha, stejně jako v případě Zóny, je většinou mladšího věku, bohužel není na takové úrovni, kterou člověk v restauraci očekává. Buď na vás, aniž byste se ještě posadili, vybafne, co si dáte k pití, jindy zase na obsluhu čekáte dlouhé minuty.
Třetí restaurace, kam jsem se zatím vydal jen jednou, protože je trochu mimo mou docházkovou vzdálenost, je Výpřež – celkem zajímavý a útulný podnik, jídlo velmi chutné, obsluha příjemná a dokonce se omlouvala za „zdržování“, protože kuchař prý nestíhá.
Ostatní restaurace v Děčíně hodnotit nebudu, protože je neznám.
Závěr
Každá restaurace v tomto seznamu má svá pozitiva i negativa. Některá více, některá méně. Nehodnotil jsem typické zájezdní restaurace pro turisty ani fastfoody, neboť je to jiná sorta podniků, než kam se chodí na pracovní nebo skoropracovní oběd.
Příspěvek na téma Sladké pokušení a jiné jídlo.