milbiho remcálek

Jednostranná kampaň DPP

Aktualizace 30. 1. 2009 – přidána odpověď DPP

Na Dopravní podnik Hlavního města Prahy jsem zaslal následující vzkaz, kterým jsem se vyjádřil k jejich nové kampani pro zlepšení kultury cestování v MHD.

Pokud nevíte, o jakou kampaň se jedná, potom navštivte stránky DPP, nebo přímo kanál na serveru YouTube. 

Vážení,

se zájmem sleduji vaše iniciativy, kde se snažíte nás mladé učit, jak se chovat v dopravních prostředcích ke starším spoluobčanům. Je to záslužná činnost, to nepopírám, v moskevském metru existují na téma uvolňování míst dokonce i hlášení, a to nejen o uvolnění místa seniorům, ale i těhotným a tělesně postiženým. Tato hlášení se ozývají ve voze každou druhou stanici.

Bohužel jsem ale nenašel žádnou kampaň zaměřenou na seniory, kteří jako cílová skupina jsou také početní a cestování MHD se jich týká mnohdy více, než ostatních skupin.

Musím uznat, že videa, která jste pro novou kampaň nechali vytvořit, jsou povedená, mají dobrý nápad i vtip. Přesto, odpusťte mi to, jsou naprosto černobílá (a monitor mám opravdu barevný). Dalo by se říci, že jsou dokonce politicky nekorektní, neboť společným tématem všech je jen to, jak mladí se posmívají starším, ničí veřejný majetek, blokují svými batohy průchod vozidlem a stojí u dveří, kde blokují výstup a nástup. Bohužel je realita mnohdy ve vozidlech a na zastávkách jiná, než je ukázáno na schématických videích.

Tramvají cestuji každý den, metrem alespoň jednou týdně, takže vím, o čem mluvím. Senioři si za mnoho problémů, které při cestování mají, mohou sami, případně k nim velkou měrou přispívají, občas i více, než ostatní cestující. Proto by kampaň měla být rozšířena o poučky pro seniory, aby se naučili správně v MHD cestovat, neboť nyní si mnozí z nich myslí, že tramvaj patří jim. Chtě nechtě, kampaň stylu pusťte starší sednout tomu nahrává.

Nelze nazvat jinak, než rozmařilostí, když senior nebo jiný, méně pohyblivý občan, nastoupí předními dveřmi, ale místo využití volné nebo nabízené sedačky se dere přes tramvaj do zadní (resp. přední, pokud nastoupil vzadu) části, kde jsou sice sedačky stejné, ale asi se mu líbí více. Není výjimkou, kdy takovýto cestující nastoupí dveřmi, u kterých je volné sedadlo, ale přesto trvá na tom, aby v jiné, ale obsazené části tramvaje jim kdosi uvolnil místo, protože jemu se prostě líbí.

Zcela analogicky to funguje při vystupování, resp. při přípravě na výstup, pouze je to opepřeno tím, že mnozí senioři neváhají už při opuštění předchozí zastávky vstát a razit si cestu vozidlem ke dveřím, aby mohli vystoupit jako první. Dokonce se snaží různými prostředky donutit ostatní cestující, kteří už stojí v době jejich příchodu u dveří, aby je pustili a odpověď „také budu vystupovat“ je málokdy uspokojí. Kromě toho, že prodírání skrz vozidlo je namáhavé nejen pro ně, ale i pro ostatní (mnohdy, zejména v tramvajích 14T, je každý rád, že stojí alespoň jednou nohou přímo na podlaze), je i nebezpečné, protože senioři si asi neuvědomují, že při pohybu skrz vozidlo mohou v zatáčce nebo při prudké změně rychlosti vozidla ztratit rovnováhu a tak ohrozit sebe, případně i okolí.

Podobně, jako mladí jsou nabádáni k tomu, aby nestáli u dveří vozidla a uvolnili místo k výměně cestujících, měli by senioři být upozorňováni kampaní na to, že k urychlení jejich nástupu do vozidla nepomůže, pokud se do dveří začnou z chodníku nebo nástupního ostrůvku drát v okamžiku, kdy dveře vozidla se teprve otevírají a cestující teprve budou vystupovat. Potom se divme, že se na některých úsecích štosují tramvaje a dochází ke zpožděním.

Abych nebyl pochopen špatně, tak ještě uvedu, že si ze zásady v tramvajích, autobusech a metru nesedám, a to ani v případě, že je vozidlo prázdné nebo jedu „přes celou Prahu“. Kdykoliv jsem se v minulosti totiž posadil, na další stanici jsem byl „vyhozen“ z místa, čili se to ani nevyplatí.

Pokud vám mé vidění situace se seniory v MHD připadá také černobílá, potom ji berte jen jako odpověď na vaši kampaň, která je zaměřena na zcela opačné publikum. Nezastávám se nikoho, jen mne, jako platícího cestujícího, chování a hlavně vynucování čehosi, obtěžuje.

Netrvalo to ani den a půl a odpověď přišla:

Přeji Vám pěkný den a v úvodu bych Vám velice rád poděkoval za názor na naši novou kampaň.

Rozhodně naším cílem nebylo jednu skupinu našich zákazníků ukázat jako tu špatnou (podle Vás mladí) a druhou dobrou. Snažili jsme se ukázat některé podle nás nevhodné jevy, které provázejí cestování v městské hromadné dopravě, a je jedno jestli se ho dopouštějí ?náctiletí? či ?desátiletí?.

Vaším návrhem, který obsahuje druhá polovina Vašeho dopisu se budeme zabývat, neboť na podzim by kampaň měla pokračovat dalšími tématy.

Děkuji za pochopení a přeji Vám příjemné cestování městskou hromadnou dopravou.

Petr Malík