milbiho remcálek

Pisálkovo retro I

Když jsem přemýšlel nad tím, co v zimě na blog psát, když nikam nechodím a zimu (ani Pepíčka Zímu) nemám rád, napadlo mě zamyslet se nad svou vlastní „historií“. A protože úsměvně se má začít, proč nenapsat nejdříve o tom, jak jsem začínal s psaním.

Obecně vzato jsem stvoření plaché (o tom někdy jindy), což ale neznamená, že by mi to nějak bránilo ve vyjadřování se pomocí písemného projevu. Právě písemnou formu jsem před 12 lety zvolil jako svou vyvolenou a začal s publikační činností.

Že mě baví nutit ostatní, aby mohli nechat spočinout zrak na mé výtvory, jsem poprvé seznámil širší veřejnost v roce 1998 ve formě offline, když jsme se spolužákem zkusili vydávat školní časopis, pochopitelně tištěný, resp. v dané době spíše kopírovaný. V době před rokem 2000 byl internet jen pro podivíny, mladším ročníkům bych možná také měl připomenout, že počítač tehdy nebyl součástí skoro každé rodiny.

Ale zpět k časopisu. Na sazbu textů jsme neměli nic lepšího, než Wordpad (T602 už byla naštěstí mimo hru), tisk probíhal zkušebně na jehličkové tiskárně a finální číslo bylo vytisknuto na tiskárně laserové přímo ve škole. Úspěchy jsme s časopisem neměli velké, dovolím si tvrdit, že to bylo naprosté fiasko. Největší šoky z naší činnosti měla pravděpodobně naše paní profesorka Náhlíková a její kolega ze stejného kabinetu prof. Honzík. Investovaný čas se nám nijak nevrátil, s těží jsme pokryli náklady, a po druhém čísle jsme také slavnostně skončili. Nejsem si jistý, ale možná jsme se v době školní docházky podílel ještě na nějakém jiném časopisu, ale jen okrajově. Jediné, na co jsem hrdý, byla skutečnost, že se mi povedlo do soutěže pro časopis sehnat volné vstupenky na film do kina, což pár čtenářů dokázalo nalákat, aby si pochybný plátek koupili.

Do tištěného časopisu jsem přispíval ještě později, s o mnoho větším úspěchem. Ale o tom příště ;-)