milbiho remcálek

Ajťákovo retro I

Aneb můj první počítač

Možná až nyní mnozí pochopí (a možná taky ne), proč odmítám být označován za ajťáka. Svůj první vlastní počítač jsem měl až ve svých šestnácti letech, což je na opravdového ajťáka tak trochu pozdě. 

Pokud vyhrabu matné vzpomínky na svou počítačovou prehistorii, tak se budete asi smát. Píše se rok 1993 nebo 1994 a povedlo se mi přesvědčit mamku, aby mě zapsala do Domu dětí a mládeže na kurz počítačů. Proč? Jednoduše proto, že jsem doma žádný počítač neměl, někteří spolužáci ano a hlavně to bylo něco, co mě fascinovalo. Musím se přiznat, že si z tohoto kurzu příliš nepamatuju, ale vím, že už tehdy mě počítače bavily.

Roky šly dál, přestoupil jsem na víceleté gymnázium, kde jednou z nabízených výhod byly právě počítače. V devadesátých letech minulého století nebylo vůbec běžné se s počítačem setkat na základní škole – a taky jsme to přežili. Jenže, počítače se na gymnáziu sice vyskytovaly, ale hodiny výpočetní techniky jsme měli až v tercii. Pochopitelně jsem nezahálel ani v mezidobí mezi DDM a tercií gymnázia: chodil jsem ještě na kurz internetu pro začátečníky do firmy New Space v Děčíně a aktivně také navštěvoval knihovnu, kde jsem si půjčoval knížky o PC a programování.

Když později, právě v oné tercii, jsem poprvé zasedl k počítači, patřil jsem v porovnání se spolužáky k nemehlům, kteří počítačům moc nerozumí. Stále mě ale omlouvala absence počítače doma, přesto tato absence na prospěch z IVT (Informatika a výpočetní technika) neměla žádný vliv.

Potom přišel rok 1999, můj první počítač – Celeron A, 300 Mhz, 16 MB RAM a 1.6 GB disk. Když to porovnám se svým současným mobilním telefonem (HTC Touch Pro), jsou to čísla směšná. A možná se budete divit o to víc, když řeknu, že můj počítač byl nějakou dobou (pochopitelně jen pár měsíců) mezi spolužáky to nejvýkonnější, co kdo měl.

V průběhu doby jsem počítač vylepšoval za peníze z brigád, takže například už v roce 2001 jsem měl celých 384 MB operační paměti a 20 GB disk :-D .