Revizoři
Dovolím si krátce rozvést to, co jsem už napsal do Remcálka: Revizoři by se měli naučit jednat s lidmi a ne držkovat (nebo dršťkovat).
O co šlo? Vlastně o nic, jen jsem si dovolil pana revizora požádat o to, aby se ke mně vrátil, až bude tramvaj ve stanici, že opencard s roční jízdenkou mám v peněžence a nejsem kouzelník, abych dokázal peněženku otevřít jednou rukou, neboť minimálně jednou rukou se musím držet, abych při deceleraci a hlavně zatáčení tramvaje (při jízdě Královský letohrádek – Malostranská) nespadl. Je mi jasné, že kdyby to udělal každý stojící cestující, tak nezkontrolují nikoho, na druhou stranu na bezpečné cestování mám právo a dokonce o tom hovoří i přepravní řád DPP:
Cestující, který ve vozidle stojí, přidržuje se za jízdy zařízení vozidla k tomu určených. (Přepravní řád DPP, §16 odst. 1)
Revizor začal mumlat něco ve smyslu: „Jen se pane držte, abyste náhodou nehapal.“ A mumlal ještě chvíli dál, ale to jsem ho už raději neposlouchal. Pochopitelně jsem ve stanici Malostranská připravil opencard do ruky, jenže kromě zdržování řidiče tramvaje revizor už nepřišel a tramvaj opustil – kolega jednoho černého pasažéra našel, tak asi bylo splněno.
Příspěvek na téma Veřejná doprava.