milbiho remcálek

Tokáň a Tolštejnské panství

Celkem neplánovaně jsem se objevil na víkend opět v Děčíně, a tak byla příležitost se vydat na výlet do okolí Děčína a využít tak naplno příznivé počasí.

Kolega Stupák vybaven navigačními schopnostmi a plánováním podle turistických známek rozvrhl výlet tak, abychom se dostali zpět do Děčína před slavnostním výkopem Eura 2008.

Z Děčína jsme vyrazili na severovýchod a přes příměstskou vesnici, která stejně bude zanedlouho už skoro součást města ? Ludvíkovice, lesy a luka jsme dorazili do Jetřichovic.

V místním Infocentru byla sranda s místní slečnou informátorkou, která se na tuto práci hodí asi jako já na to být modelem. Lidem před námi pomáhala hledat nějaký kopec kousek od Jetřichovic v mapě, po chvilce napětí si jej lidé raději našli sami a mapu si zakoupili, aby se vyhnuli dalších dotazů. Bohužel slečna nevěděla, kolik mapa stojí, takže si její budoucí majitelé vyslechli postupně tři ceny, než se hodnota mapy ustálila.

Kolega Stoupa se nedal tímto odradit a kromě dotazu na přítomnost turistických známek (nebyly přítomny) se zeptal na umístění druhého informačního centra v tomto městečku. Slečna nás poslala směrem ku Hřensku, Stoupa se ještě jednou ujistil, zda to myslí vážně. Odpověď zopakovala, takže jsme ji považovali za pravdivou.

I vydali jsme se určeným směrem, cestou se koukli k místnímu kostelu a hřbitovu, došli na konec vesnice a infocentrum nenašli. Ne, že by nás to překvapilo, že? Stoupa po návratu k vozidlu rozbalil notebook, připojil se k místní wi-fi síti, nahodil mapy.cz a pomocí vyhledání přesné adresy jsme zjistili, že infocentrum číslo dvě je přesně na opačnou stranu, než kam jsme byli pěknou, ale nepříliš informačně hodnotnou slečnou vysláni.

Druhé inforcentrum, vybavené vtipným pánem nabídlo další sbírkové turistické známky a mohli jsme pokračovat dál.

Cestou na Tokáň jsme se zastavili uprostřed lesa, protože mě při výjezdu do kopce zaujala značka o skalní stezce s trpaslíkama. Po zacouvání do chroští, aby auto nepřekáželo na úzké silnici a počkání na pána, který z trochu nebezpečných skalních schodů právě klesal za zuřící manželkou, která jej chudáka honila jen proto, že „už bude oběd“. Prostě ženská, která nemá cit pro obdivovatele trpaslíkového umění. Nahoru jsme se vyškrábali celkem v pohodě, dolů jsem se ale raději vydal oklikou, neboť závratě mají prostě někdy přednost.

Dalším cílem byla chata Na Tokáni, ke které jsme museli dojít pohodové čtyři kilometry po cyklostezce. Kousek před chatou jsme díky naší pohybové rychlostí předešli nejen dvojici aktivních důchodců na kolech, ale i jednu slečnu, která do kopce na kole v rytmu odfukovala. V restauraci poblíž chaty jsme poobědvali, koukli se po okolí a čtyřkilometrovým pochodem zpět jsme shledali, že auto nikdo neukradl a můžeme tak pokračovat.

Tokat nebylo s kým a cesta pokračovala dále do Chřibské, kde jsme za zájmu místních pubertálních slečen okoukli kostel, hřbitov a náměstíčko a také mírně zmokli, což nás přesvědčilo o správnosti plánu co nejdříve pokračovat dále. Drobná chyba v GPS navigaci nás vedla naprosto zcestnou cestou, ale Stoupa se svou Infomapou zádrhel odhalil včas a tak byl jen výlet prodloužen oklikou s možností vyhlídky na pěkné lesy, které v severních Čechách jsou naštěstí již v dobrém stavu, na rozdíl od časů před několika lety.

Poslední cil našeho výletu byl vybrán panem Stupákem s ohledem na přítomnost slečny Lucky, jeho dlouhodobé kamarádky, na Tolštejnském panství, resp. na Tolštejnských slavnostech. Po uvedených drobných problémech s navigací jsme dorazili do Jiřetína pod Jedlovou, jednoho z cílů našeho letošního prvního roadtripu. Z místní části Rozhled, odkud není vidět skoro nic, jsme se vydali k Tolštejnu a už z dálky jsme slyšeli halekách dětí a dospělých na místních slavnostech. Díky včasnému zaparkování vozidla před oficiálním parkovištěm jsme se vyhnuli nepopulárnímu placení parkovného a stejně tak díky očumování zpoza plotu jsme nemuseli platit ani vstupné na tuto pochybnou akci, udělanou zejména pro menší děti. Přesto jsme viděli nejen Lucku, ale také jsme si užili několik salv z děla, viděli jednu z údajných účastnic Superstar (Leona Černá), což nemohu potvrdit, protože jsem Superstar nesledoval.

Na samotný Tolštejn jsme se díky oplocení nedostali, čili toto místo zůstává jako jedno z možných výletních cílů v dalších etapách.

Návrat do Děčína byl zpestřen zejména čtveřicí fanoušků fotbalu v automobilu za námi, kromě vyvěšené vlajky troubili a pokřikovali na kolemjdoucí a kolemjedoucí.