Moje první dopravní nehoda
Sobota ráno znamenala přesun vozidlem z Holešovic na Petřiny a dále přes Most do Děčína.
Zábava nastala hned po pár kilometrech, ještě před dojezdem na Petřiny. Jedu ve dlouhém štrúdlu aut, naštěstí bez většího zdržení a u jednoho z přechodů stojí mladá a pohledná slečna. Nikdo z přede mnou jedoucích řidičů ji nepustil, tak jsem se rozhodl zpomalit a před přechodem zastavit. Narozdíl od některých řidičů jsem ale na brzdu nedupl, nechal jsem auto zpomalovat plynule, protože za mnou jelo dost aut.
Slečna zamávala, aby dala najevo své díky a vstoupila do vozovky, když se za mnou ozvala rána dokazující zákon fyziky o neprostupnosti pevných těles. Ve zpětném zrcátku jsem viděl za mnou stojící Fabii a k ni pravým blatníkem natočenou Felicii, jak se její řidič snažil na poslední chvíli uhnout.
Žádný náraz jsem necítil, takže jsem zařadil jedničku, pomalu se rozjel, zkontroloval celistvost přední masky za mnou jedoucí Fabie a po konstatování, že mě se nic nestalo jsem se rozjel a hurá na Petřiny.
Po zbytek cesty se už nic zajímavého nestalo – cesta na Most vedená po oficiální objížďce je pěkně zdlouhavá, v jednom úseku se i tam staví, takže skoro deset kilometrů je rychlost omezena na krásných 30 km/h, což zamrzí o to víc, když těch deset kilometrů je vlastně rovný úsek s dobrou viditelností.
Příspěvek na téma Individuální doprava.