ay io eí (replika z divadelního představení)
Je tomu krásných šest let, co jsem byl naposledy v budově, kde prkna znamenají svět. Je pravda, že jsem loni několikrát, zcela dobrovolně, zavítal do divadla Járy Cimrmana, ale toto divadelní prostředí nepovažuji za opravdové divadlo – je totiž až moc lidské, což mi ostatní divadla nepřijdou.
Do Divadla na Vinohradech jsem zavítal po více než těchto šesti letech, neboť si myslím, že v rámci školních výletů byly ještě nějaká jiná divadla později. Přesto nemohu stále zapomenout na Sto roků samoty v podání Jiřiny Jiráskové. Nikoliv v tom, že by její herecký výkon byl oslňující, ale tři a půl hodiny mi ještě žádná ženská krev nepila :-D
Navštívené představení tentokrát bylo mnohonásobně lepší – Ivan Trojan sice jako host, ale přesto bezvadný, Viktor Preiss nepřekonatelný a i dámská část ansámblu dokázala, proč je Vinohradské divadlo stále vyprodané.
Hra Brouk v hlavě je milá, vtipná, lehce lechtivá komedie o žárlivé manželce, která začne vyvádět kvůli maličkosti – manžel v noci nemá chutě, a tak je hned v podezření z nevěry. Příběh se ve zkratce vyprávět nedá, protože je příliš zamotaný, než abych jej na pár řádcích vysvětlil. Přesto, kam se hrabou školní představení.
Nejlepší scénky byly, aspoň pro mě, takové ty vedlejší, které s dějem nesouvisely. Etudy Ivana Trojana, coby vadou řeči postiženého bratrance, byly kouzelné. Z jeho výstupu také pochází nadpis tohoto článku. Zkuste uhodnout, co bratranec vlastně komusi chtěl oznámit. :-)
Aktualizace: Míša to již uhodla – replika zní: Tady nikdo není.
Příspěvek na téma Filmy, seriály a divadlo.