Napsáno 23. 5. 2013
Nic mi nezvedne náladu lépe než trouba, který si myslí, že mu na zablikání okamžitě uhnu z levého pruhu. Baví mě, jak dotyční, vystresovaní z toho, že dodržováním maximální povolené rychlosti ztratili třeba i cenných deset vteřin, živě gestikují a nadávají na toho trotla v modrém autíčku před nimi, který se rozhodl ve městě jet 54 km/h, mimo město 96 km/h a třeba na Jižní spojce 84 km/h. Chápu, že je to k nasrání, ale takový je život. P.S.: Na dálnicích mimo města, když nejedu limitní rychlostí, se pochopitelně držím vpravo, jak má být, a když vidím ve zpětném zrcátku nějaké „nízkoletící letadlo“, raději za náklaďákem zpomalím a počkám, až „UFO“ přeletí…
Příspěvek na téma Individuální doprava.